Virus nejen ve škole

Virus nejen ve škole

Ha, ve škole byl koronavirus! To si zřejmě řekla řada senzacechtivých čtenářů. Nicméně hned na začátku je musím zklamat – v naší mateřské ani základní škole jsme nezaznamenali mezi dětmi, žáky ani zaměstnanci žádný případ zjištěné přítomnosti koronaviru, který způsobuje onemocnění COVID-19.

Tento příspěvek je o tom, co pro naše zařízení, ale občas i pro celou společnost znamená tato celosvětová pandemie.

Jak to vše začalo? Jako blesk z čistého nebe. Ještě před vyhlášením nouzového stavu bylo vládou (MŠMT) přijato opatření, podle kterého se až do odvolání zakazuje výuka žáků za jejich přítomnosti ve školách. Dozvěděli jsme se to v úterý pouze ze správ v médiích, na internetu. Od středy již žáci nesměli do školy. Zbyl pouze velmi krátký čas (asi tak jedna hodina) na to, aby žáci dostali alespoň stručnou zprávu pro rodiče s oznámením o vzniklé situaci. Za stěžejní považuji informaci, že bližší informace budou na školním webu (www.zsplesna.cz).

Na těchto stránkách jsem zveřejnil nejprve základní informace a pak i informace o organizaci výuky. Jak jsme si ověřili, o tom, že na školním webu jsou průběžně umisťovány podklady pro výuku, ví všichni žáci, u těch mladších určitě i jejich zákonní zástupci.

Vzhledem k tomu, že ne všichni mají možnost přístupu a internet, umožnila škola i tu možnost, že takovým žákům tyto podklady vytiskne a vydá. A jak to tak bývá a v celém životě platí: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Jak to myslím? Je celá řada žáků a případně rodičů, kteří dbají na domácí výuku a to i bez ohledu na to, že doma nemají počítač, případně internet. Prostě našli způsoby, jak se školou komunikovat, jak domácí výuku provádět. Na druhou stranu jsou i tací, kteří dělají „mrtvé brouky“ a našli důvody pro to, aby nedělali nic…. U starších žáků, kteří by se již měli připravovat samostatně je tímto „důvodem“, který jistě nahlas nepřiznávají, především jejich lenost a neochota.

Velmi si vážíme spolupráce s rodiči, kteří mají o vzdělání svého dítěte opravdový zájem, se svými dětmi pracují a zajímají se o ně. Někteří se zalekli množství, pro některé bylo překvapením, co všechno žáci ve škole dělají. Mám drobnou radu – pokud máte doma víc těch školou povinných, věnujte se především žákům prvního stupně, druhostupňové spíše jen kontrolujte. A že se některým nechce, že je to nebaví a odmítají Vás poslechnout, lžou Vám? Asi jste je dodnes nevychovali (a samozřejmě my jsme to ve škole již dávno viděli) ke zodpovědnosti, k tomu, že v životě neděláme pouze věci, které by nás bavily, ale je celá řada věcí, které prostě udělat musíme.

No a starosti přibývají. Přišlo doporučení MŠMT k uzavření mateřské školy. Po dohodě s obcí (a jak se ukázalo, velmi správně), jsem rozhodl o uzavření naší MŠ. Opět ze dne na den s plným vědomím komplikací, které to může rodičům přinést. Trochu nás k tomu přivedl i pohled na počet dětí, které v posledních dnech naší mateřinu navštěvovaly – bylo jich velmi málo. Proč si myslím, že toto rozhodnutí bylo správné? Stačí se podívat na mapu výskytu onemocnění COVID-19 po okresech a zajistíme, že právě okres Cheb byl v rámci našeho kraje v počtu onemocněných na prvním místě.

No a situace v MŠ i Z%S přetrvává dodnes. Jak dlouho, to nikdo neví. Zřejmě uvidíme podle průběhu nákazy.

Před samotným závěrem si dovolím některé své neradostné postřehy. Samozřejmě se najde celá řada žáků (zvláště těch větších), kteří se školou prakticky nekomunikují, případné úkoly buď neodevzdávají vůbec, nebo pouze sporadicky. Mnoho rodičů odhalilo po upozornění školy, že jim o své přípravě do školy lžou. Asi je důležité přísloví „Důvěřuj, ale prověřuj“. Na druhou stranu se i někteří rodiče (a těší mě, že jsou to výjimky) využívají možnosti čerpat OČR na šesťáky, OČR čerpají i rodiče, z nichž ten druhý nikde nepracuje a je doma…. Vím, mají na to nárok, ale děkuji těm rodičům, kteří myslí i na společnost, nejen na sebe.

Všem přeji, aby další dny přinášely co nejvíce zpráv o tom, že situace se blíží k normálnímu stavu. Možná to je pro řadu z nás opět možnost uvědomit si, že věci nemusí fungovat vždy, na vždy a podle našich představ.

Mgr. Václav Polívka