Druháci na Mikulášské cestě

Tam na nás čekala oblíbená nadílka letos opět ve formátu zábavné cesty s plněním úkolů. Tentokrát na motivy povídky Josefa Čapka O Vánocích, které nechtěly být.

Vánoce se ten rok rozhodly, že nebudou, protože celý rok se vůbec nic nedařilo a všechno bylo špatně. Děti se nechtěly  česat a mýt, nechtělo se jim chodit do školy, vybíraly si v jídle, byly hádavé a ubrečené, líné a nepořádné, nedávaly ve škole pozor, ošklivě psaly a špatně počítaly a dělaly do sešitů kaňky, nadávaly si a říkaly škaredá slova a zlobily rodiče, nu vůbec tedy byly v tom roce náramně nevydařené. Moc špatně to tehdy na světě vypadalo, a tak to bylo v lednu i v únoru, v březnu i v dubnu, v květnu a v červnu, v červenci i v srpnu a ještě pak i v září, říjnu i v listopadu, i v prosinci.  A tak ten rok  o Vánocích lidem svíčky přestaly svítit, stromečky padaly, cukroví se nedalo jíst, dárky se rozpadaly

Proto  jsme přišli my, abychom se pokusili vše napravit. A tak jsme v divadle procházeli Mikulášskou cestu a  s pomocí herců plnili nejrůznější úkoly: přivolávali sníh, naučili se péct cukroví, povídali jsme o vánočních zvycích a tradicích, uměli jsme společně ozdobit vánoční stromeček a při tom všem si vzájemně pomáhat. A když jsme došli až do samotného nebe a pekla, vše už měli ve svých rukách Mikuláš, anděl a čerti. Děti měly velikánskou pochvalu za přednes básniček a zpívání písničky. Pověděly, kdo byl celý rok  hodný a kdo trošku neposlouchal, ale vše dobře dopadlo, protože každý  nakonec dostal malý balíček s překvapením.

Podařilo se nám na Mikulášské cestě vše napravit. A protože už víme jak, tedy že máme být hodnější a poslušnější a vzájemně si pomáhat a neubližovat si, tak se budeme těšit, že ten další rok se na nás Vánoce nebudou zlobit a určitě přijdou. A proto budeme  k sobě po celý rok co nejhodnější!

Mgr. Horčičková Anna, třídní učitelka