Dějepisná exkurze do Památníku Terezín

            Dne 9. května 2022 se žáci 8. a 9. A zúčastnili dějepisné exkurze do Památníku Terezín, který sloužil za 2. světové války jako židovské ghetto. Sraz byl v 6 hodin před MKS v Plesné, odkud žáci autobusem odjeli do Terezína.

            Po příjezdu jsme směřovali do Malé pevnosti. Už při samotné cestě z parkoviště při pohledu na velikou Davidovu hvězdu a množství pomníků poblíž ní každý pochopil, na jak děsivém místě se nachází. U vstupu do pevnosti nás zaujala hradní stráž, která nacvičovala na Terezínskou tryznu, což je vzpomínková akce k uctění obětí nacistické perzekuce.

Před začátkem prohlídky si nás převzal pan průvodce, který nás nejprve seznámil s historií Terezína a poté jsme pokračovali po areálu pevnosti dál. Vždy, když jsme vcházeli k nové místnosti, nás pan průvodce obeznámil s její minulostí a řekl nám podrobný popis toho, co za hrůzy se v místnosti odehrávalo. Informoval nás také o tom, jak to v místnosti vypadalo za běžného dne v minulosti. Nejvíce mne zaujaly tzv. samotky. V těch nejhorších bylo velmi málo místa a ještě méně světla, po zavření dveří prakticky žádné. Také v nich nebyl žádný záchod ani umyvadlo. Byla to jen malá místnost, ve které byla navíc neskutečná zima. Zima ovšem panovala v celém areálu Malé pevnosti. V jedné z cel byl vězněn i Gavrilo Princip, atentátník na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este.

Na konci prohlídky pevnosti už nás pan průvodce odvedl ke kinu, před kterým jsme se s ním rozloučili a poděkovali za obsáhlé, ale velmi zajímavé informace o děsuplném místě, které jsme měli možnost vidět. V kině jsme zhlédli film Město darované, ve kterém jsme mohli vidět krátké úryvky z nacistického propagandistického filmu o fungování Terezína, jak nacisté chtěli, aby byl Terezín vnímán. Realita však byla úplně jiná.

Po krátké přestávce jsme vyrazili do Muzea ghetta, kde jsme se prostřednictvím zajímavých exponátů seznámili s dějinami terezínského ghetta.

Další naší zastávkou byla Magdeburská kasárna, kde nám byl přiblížen kulturní život vězňů (hudba, výtvarné umění, divadlo, literární tvorba). Mohli jsme zde zhlédnout i rekonstrukci vězeňské ubikace z doby ghetta.

Naší poslední zastávkou bylo krematorium na okraji města. Při prohlídce krematoria mne zaujal vzpomínkový kámen, na kterém stála věta s citátem pana Herzoga, prezidenta státu Izrael, nad jehož výrokem „Bolest má vždycky jest přede mnou“ se zamyslí každý člověk. V budově krematoria jsme viděli kremační pece a spoustu fotografií o úmrtnosti a pohřbívání v ghettu. Mě nejvíce zaujala fotografie, na které byl zachycen převoz hromady mrtvých těl určených ke spálení.

 Z exkurze jsme odcházeli všichni plni nových vědomostí. Jistě budu mluvit za všechny, když řeknu, že i smíšených pocitů a nepochopení, jak je možné, že vše mohlo dojít až takhle daleko.

E. B., žákyně 9. A